====== Klonování Linuxu ======

{{:tucnaksvajicky-100x100s.png?nolink |}}

<WRAP center round box 30%>
Článek se zabývá tím, jak snadné je klonovat či zálohovat celou instalaci Linuxu, a to za běhu zálohovaného systému a jen s pomocí obyčejného kopírování souborů. Postup se může mimo jiné hodit, pokud se chcete vyhnout další totožné instalaci nebo v případě, že potřebujete vyměnit disk za jiný.
</WRAP>




Za jednu z podstatných výhod Linuxu osobně považuji možnost systém snadno přenášet ze stroje na stroj. Linuxové jádro běžně totiž obsahuje všechny dostupné opensource ovladače. Výjimkou jsou samozřejmě speciálně kompilovaná nebo upravená jádra - typicky u distribuce Gentoo.

Samozřejmě u Linuxu také není potíž s aktivací licencí, tedy volnému klonování a kopírování systému místo běžné instalace nic nebrání a je jednoduché. A co více, klonovat je možné i běžící systém. Po zkopírování potřebných souborů provedete chroot na nové umístění a rekonfigurujete zavaděč GRUB, aby se adaptoval na nové umístění systému. Jediná, řekněme, trochu manuální práce je editování obsahu souboru ///etc/fstab// takovým způsobem, aby došlo během bootování k připojení disků v novém umístění.

==== Clonezilla? ====

Pokud jste o obyčejném kopírování souborů ještě neslyšeli, možná je to tím, že většina uživatelů Linuxu a nejen Linuxu provádí zálohu a obnovu či klonování pomocí speciální sady nástrojů se jménem [[http://clonezilla.org/|Clonezilla]]. Clonezilla a její nástroje ale typicky pracuje s celými disky nebo jejich oddíly. [[http://www.root.cz/clanky/clonezilla-klonovani-disku-levou-zadni/|Na rootu je o ní článek z roku 2010.]] Clonezilla typicky vytvoří //image// celého disku, který může později obnovit nebo naklonovat na stejný nebo jiný disk.

Použití Clonezilly má své výhody. Editace ///etc/fstab// obvykle není nutná, protože s celým diskem jsou klonovány i identifikátory jednotlivých oblastí. Při základním obvyklém použití není třeba ani znovu konfigurovat nebo instalovat zavaděč GRUB, protože  součástí zálohy je obvykle i zaváděcí oddíl, kde je GRUB nainstalován. Používání Clonezilly může být také výrazně rychlejší, pokud máte na disku velké množství malých souborů. Clonezilla je vhodnější pro Linuxové začátečníky a uživatele jiných operačních systémů, které také podporuje.

Použití Clonezily má i své nevýhody. Např. zatím není možné kopírovat připojený souborový systém, tedy není možné zálohu/klonování provádět za běžného provozu, ale obvykle se provádí z Clonezilla live, což je speciální distribuce Linuxu, která se spouští rovnou z USB disku. Z obrazu disku není možné jednoduchým a rychlým způsobem vytáhnout třeba jediný soubor, který vás zajímá. S Clonezillou zatím není možné po síti přenášet jen změny od poslední zálohy, jak je to možné např. s nástrojem rsync. Na pravidelné automatizované udržovací zálohy celého systému tedy může být méně vhodná. Pokud používáte virtuální servery //VServer// nebo //OpenVZ// (můj případ), Clonezilla pro klonování těchto virtuálů nepomůže, protože jednotlivé virtuály nemají svůj vlastní oddíl na disku a nemají též něco jako "//image//". Proč používat Clonezillu, když na spoustu scénářů a to i těch pokročilejších vystačíte i bez ní a můžete lépe kontrolovat celý proces pomocí nástrojů, které již znáte a běžně používáte? Projdeme si tedy podrobněji dva nejčastější scénáře. Většinu ze zde uvedených příkazů je nutné provádět jako uživatel root.

===== Klonujeme běžící systém na lokální disk =====
Tohle je nejrychlejší (kopírujeme jen mezi lokálními disky) a nejednodušší způsob, jak naklonovat nebo zálohovat běžící systém. Nevýhoda je, že je potřebné fyzicky připojit disk, na který chcete kopírovat. Kopírovat je samozřejmě možné i na stejný disk jen jiný oddíl, kdy si takto můžete udělat vlastní zálohu třeba před nějakými pokusy.  Zálohu je také možné provést do komprimovaného tar souboru a ten např. nahrát na flash disk za účelem zálohy nebo přenosu na jiný počítač.

==== Rozpoznání a příprava nového disku =====

Abychom se podívali, jaké disky jsou **fyzicky** připojeny a jaké mají oddíly, použijeme příkaz //fdisk -l// nebo ještě pohodlněji grafický editor diskových oddílů **gparted.**

Pokud máte připojený nový disk, je potřeba disk rozdělit a naformátovat. Nezapomeňte na oddíl pro swap. Pokud chcete bootovat s využitím UEFI, vytvořte si i malý oddíl se souborovým systémem FAT32, který bývá běžně připojen na ///boot/efi//.
Při použití UEFI je též nutné, aby byl použít GTP typ partition tabulky. Dodatečně můžete změnu na GTP docílit příkazem //sgdisk -g /dev/sdX//.

Řekněme, že náš hlavní disk je označen ///dev/sda// a dočasně připojený disk, na který budeme kopírovat, je označen ///dev/sdb//.  U vás to samozřejmě může být jinak.

Oddíl, který je používaný jako root a jiné připojené oddíly zjistíme snadno.
<code>
df -h
Filesystem               Size  Used Avail Use% Mounted on
/dev/sda2                112G   18G   89G  17% /
</code>
Vidíme, že náš kořenový oddíl má označení ///dev/sda2//.  ///dev/sda// je tedy jistě náš stávající disk.

==== Připojení disků se kterými budeme pracovat =====

Kořenový oddíl je už jednou připojen, přesto jej připojíme znovu, ale na jiné přípojné místo. Děláme to z toho důvodu, abychom mohli správně kopírovat speciální typy adresářů a souborů jako ///dev///, ///proc/// a podobně.

<code>
mount /dev/sda2 /mnt/from   # tento oddíl už je jednou namountován jako kořenový oddíl /
# nebo mount -o bind / /mnt/from
mount /dev/sdb3 /mnt/to
mount /dev/sdb2 /mnt/new_uefi_part # toto je nutné, jen pokud budete používat uEFI bootování
</code>

==== Kopírování dat =====

Nyní můžeme provést samotné kopírování. Pokud je součástí kopírovaného stroje běžící databáze a chcete mít jistotu zachování integrity dat, doporučuji databázi po dobu kopírování vypnout a nebo dočasně uzamknout všechny tabulky.
<code>
cp -a /mnt/from/* /mnt/to
cp -a /boot/efi/* /mnt/new_uefi_part # jen pokud budeme používat UEFI bootování
</code>

==== Editace souboru /etc/fstab =====

Další krok je úprava souboru ///etc/fstab// v novém umístění tak, aby došlo k připojení oblastí z nového disku. Identifikátory cílových oddílů zjistíte pomocí následujících příkazů.
<code>
ls -l /dev/disk/by-uuid/
blkid # nebo lsblk -f
</code>
Pokud váš nový disk nemá u všech oblastí UUID nastaveno, můžete použít i [[https://wiki.archlinux.org/index.php/Fstab#UUIDs|PARTUUID]] nebo můžete UUID vytvořit/změnit s pomocí **gparted**.

==== Instalace GRUBu. ====

Předpokládejme, že stále běží váš systém ze zdrojového disku. Abychom mohli provést instalaci GRUBu na novém disku, provedeme //chroot// do nově zkopírovaného klonu. Před provedením chroot je ale nutné provést připojení různých speciálních adresářů, které jsou potřebné pro správný běh příkazů //grub-install// a //update-grub//.

<code>
cd /mnt/sdb3
mount --bind /proc proc
mount --bind /sys sys
mount --bind /dev dev
mount --bind /run run
mount /dev/sdb4 boot/efi  # tohle potřebujete, jen pokud používáte uefi
chroot .
grub-install /dev/sdb # sdb je váš nový disk
update-grub
</code>

===== Klonujeme běžící systém po síti =====
Na cílovém počítači spustíme nějakou živou distribuci, abychom mohli provést rozdělení disku a zkopírování dat po síti.
==== Příprava živého USB disku ====

Doporučuji použít [[http://sourceforge.net/p/boot-repair/home/Home/|Boot-Repair-Disk]]. [[http://sourceforge.net/projects/boot-repair-cd/files/|Stáhněte si 64bitovou verzi]], nainstalujte ji na váš USB flash disk za pomoci např. [[http://unetbootin.github.io/|unetbootin]] (v bootovacím menu vyberte možnost 64 bit) nebo např. pomocí [[http://www.linuxliveusb.com/|liliUSB]] ve Windows. Pokud chcete mít na jedné třeba 8 GB klíčence více nezávislých živých distribucí nebo instalací různých Linuxů, je to možné. Např. pomocí [[http://multibootusb.org/|MultiBootUsb]].
Jednoduché nakopírování ISO obrazu na USB disk příkazem dd (//dd bs=4M if=boot-repair-disk-64bit.iso of=/dev/sdx && sync//) může vytvořit nebootovatelný disk.

Jedná se o živou distribuci založenou na Ubuntu, která obsahuje wizard, který dovede opravit běžné potíže s bootováním na systémech Debian, Ubuntu, Mint, Fedora, openSUSE, Arch Linux ...
Měla by být schopna opravit BIOS i UEFI bootování a přechody mezi nimi.

Boot-Repair-Disk distribuce obsahuje //gparted//, SSH klienta (nikoli server) a //rsync//, tedy může se hodit jako živá distribuce pro obecné použití.

==== Příprava cílového disku ====

Nabootujte Boot-Repair-Disk na počítač, na který budete klonovat a pomocí //gparted// rozdělte a naformátujte cílový disk stejně jako v případě lokální kopie.


==== Kopírování dat ====

Samotné síťové klonování provedete příkazy:

<code>
mount /dev/sda1 /mnt/new_root
cd /mnt/new_root
rsync -Hazx -v --numeric-ids --delete root@192.168.0.119:/mnt/sda2  .
</code>
IP adresa 192.168.0.119 je IP adresa počítače ze kterého chcete provádět kopii. /mnt/sda2 je místo kde je  připojená oblast (typicky podruhé), jejíž kopii chcete vytvořit.
Po zadání příkazu //rsync// budete vyzváni k zadání rootovského hesla na počítači, z kterého disk kopírujete. Je třeba dočasně povolit přihlašování uživatele root heslem ( editujte ///etc/ssh/sshd_config// a restartujte //sshd//) nebo na vzdáleném serveru vložte dočasný veřejný klíč uživatele root do souboru ///root/.ssh/authorized_keys//. Pokud na obou strojích používáte UEFI bootování, nezapomeňte zkopírovat i UEFI oddíl.

==== Editace souboru /etc/fstab ====

Dále proveďte editaci souboru ///etc/fstab// stejně jako v případě lokální kopie disku.


==== Instalace GRUBu ====
Pomocí nachystaného wizarda Boot-Repair-Disk vedle v okně, proveďte reinstalaci GRUBu.

===== Stále nebootuje? =====

Pokud používáte UEFI, zkuste nabootovat pomocí [[http://www.rodsbooks.com/refind/getting.html|The rEFInd Boot Manageru]], který si stáhnete a nainstalujte na USB disk pomocí přibaleného skriptu //install.sh//. Nebo si přečtete článek, jak [[https://wiki.debian.org/GrubEFIReinstall|reinstalovat EFI na debianní wiki]].

Možný je také úplně jiný přístup. Na cílový disk vytvořte nový malý oddíl a na něj nainstalujte další minimální Linuxový systém běžným způsobem. Instalační proces bude detekovat již nainstalované systémy a umožní jejich spuštění.

Pokud na cílovém disku byl již Linux nainstalován (na jiném oddílu) dříve, než jste provedli kopírování, nabootujte do něj a proveďte příkaz //update-grub//. Detekované operační systémy na všech discích můžete vypsat pomocí skriptu ///etc/grub.d/30_os-prober//.

===== Drobné úpravy na závěr =====
Nyní máme kopii původního systému, která nám bez potíží bootuje. Stále může být dobré provést některá drobná nastavení. Tyto možné dodělávky se týkají i uživatelů, kteří dávají přednost klonování pomocí Clonezilly.

==== Nové SSH klíče ====
Každý stroj by měl mít svoje unikátní SSH klíče. Pokud nyní používáte jak původní tak klonovaný stroj, je dobré na klonovaném stroji vytvořit nové unikátní SSH klíče. 

Staré klíče smažeme
<code>
rm /etc/ssh/ssh_host_*
</code>
Nové klíče vygenerujeme na Debianu a odvozených distribucích pomocí :
<code>
dpkg-reconfigure openssh-server
</code>
Pokud používáte jinou distribuci než Debian a odvozené, zkuste pro vygenerování klíčů restartovat SSH server.
Nebo můžete klíče vygenerovat příkazy:
<code>
ssh-keygen -f /etc/ssh/ssh_host_rsa_key   -t rsa   -N ''
ssh-keygen -f /etc/ssh/ssh_host_dsa_key   -t dsa   -N ''
ssh-keygen -f /etc/ssh/ssh_host_ecdsa_key -t ecdsa -N ''
</code>

==== Pojmenování síťových adaptérů ====
Na klonovaném systému, nebo též po přenesení disku nebo výměně základní desky budou mít síťová zařízení nová jména. Eth0 nebude eth0 ale např. eth2. Sytém prostě detekuje nové MAC adresy a přidělí jím nová jména protože se domnívá, že jsou to další nová síťová zařízení. Pokud máte nějaká nastavení v ///etc/network/interfaces// které se odkazuje na stará jména, tato nastavení přestanou být funkční.

Abyste jednotlivým síťovým rozhraním přidělili jména, na jaká jste vy a vaše síťové skripty zvyklí, editujte obsah souboru ///etc/udev/rules.d/70-persistent-net.rules//


==== Proprietární ovladače? ====

Pokud má váš nový stroj nVidia grafickou kartu a stroj, z kterého klonujete, ji nemá, můžete dát přednost využívání proprietárního ovladače, který není běžnou součástí jádra a musí se instalovat zvlášť. Jméno někdy problematického opensource ovladače je //nouveau//, a jestli je používán, můžete zjistit pomocí //lsmod|grep nouveau//. Způsob jakým lze doinstalovat propritální ovladač se liší podle používané distribuce. V případě Debianu mi příkaz //nvidia-detect// napíše, který přesně proprietární ovladač pro můj nvidia hardware je dobré si nainstalovat, a skript //nvidia-xconfig// vygeneruje konfigurační soubor ///etc/X11/xorg.conf//. [[https://wiki.debian.org/NvidiaGraphicsDrivers|Viz poněkud rozvláčnější návod na Debian wiki.]]

Proprietární ovladače využívají některá Wi-Fi zařízení, tedy i zde může být nutné doinstalovat nesvobodné ovladače podle potřeby.


==== Jak rozdělit nový disk? ====
Pro UEFI je defaultní GPT. Pro BIOS je defualtní typ msdos. I BIOS dovede bootovat z GPT, ale musí se nechat jako první malá oblast označená jako grub_boot. Jinak by nebylo možné nainstalovat GRUB.

======  ======



----


{{ :petrsoukup.jpg|}}

==== Petr Soukup ====

Petr Soukup vystudoval VUT FIT v Brně, je jednatelem ve společnosti miniTEL s.r.o. provozující služby [[http://www.odorik.cz/|Odorik.cz]] (VoIP) a [[http://www.4smart.cz/|4smart.cz]] (virtuální servery). Používá linuxovou distribuci Debian a programovací jazyk Ruby.



Webová stránka: [[http://www.minitel.cz/|minitel.cz]], email: kontakt[za-vináč]minitel.cz